Lidské křeslo a hmyz spojuje hororové povídky Edogawy Ranpa s ilustracemi Jana Švankmajera. Ranpo, zakladatel žánru suiri šósecu („próza o záhadách řešených dedukcí“), nabízí temné a neobvyklé příběhy, které Švankmajera fascinují svou „taktilností“. Ta se v jeho tvorbě objevuje od sedmdesátých let a stává se podnětem k experimentu: ilustrace nejsou jen doprovodem textu, ale mají čtenáři zprostředkovat smyslový zážitek. Švankmajer navíc využívá své filmové vidění – sekvence obrázků evokují animaci a iluzi pohybu.