Autor představuje Karla IV. v širším kontextu 14. století, které bylo plné krizí, politických otřesů i hledání nového uspořádání římsko‑německé říše. Opírá se o pečlivé studium pramenů a moderní historické bádání.
 
Karla ukazuje jako vládce, který dokázal propojit říšskou politiku s odlišnými poměry v českém království a který vědomě budoval Prahu jako nové centrum říše. Zároveň připomíná jeho podporu umění a vzdělanosti, ale i temnější stránky jeho vlády — pragmatické politické kroky, účast na potírání kacířství či problematický vztah k židovským komunitám.